*22. února 1945
†17. října 1998

Z dorostu přišel do prvního mužstva na pozici útočníka v sezoně 1962/63. Po roce ho však trenér Josef Novák – znalec nad jiné povolaný – zařadil do obrany. Měl šťastnou roku. Vyrostl na pardubickém ledě a klubu zůstal věrný dlouhých třináct sezon. Vynechal jen dvě při plnění vojenských povinností. Za tu dobu odehrál celkem 653 zápasů, z toho 428 ligových. Dal v nich 35 branek, protože jeho hlavní starostí bylo nepustit útočníky do šancí a čistit prostor před brankářem. Měl urostlou postavu, takže mezi soupeři vzbuzoval respekt.

Nebyl žádným průměrným hokejistou. Na vrcholu kariéry oblékl reprezentační dres na ZOH 1972 v Sapporu a na MS 1973 v Moskvě. Z obou akcí si přivezl bronzové medaile. V dresu národního mužstva odehrál 40 zápasů. Poprvé reprezentoval 12. března 1969 v Pardubicích proti USA (6:1) v utkání, ve kterém dal Martinec dva góly, Novák a Šťastný po jednom. Naposled nastoupil 10. února 1974 v Tampere proti Finsku (0:1), když ve 12. minutě nahradil Jana Suchého.

Karel Vohralík natrvalo vstoupil do pardubické hokejové historie. Byl totiž prvním kapitánem, který zvedl nad hlavu mistrovský pohár v sezoně 1972/73. Ovšem jen obrazně. Představitelé hokejového svazu totiž pohár nechali v Praze, protože nečekali, že by Tesla vyhrála v Jihlavě. Jako kapitán si chvíli slávy užil až o několik dní později v saku a kravatě… Kapitánskou pásku potom předal nastupující generaci – Vladimíru Martincovi.