*3. srpna 1935
†30. ledna 2022

Málokdo byl s pardubickým hokejem spjatý tak nerozlučně jako Milan Jiroutek. Ale pod tímto jménem se o něm mezi fanoušky nediskutovalo. Procházka ně to byl „Valcha“ a nikdo mu neřekl jinak. Přezdívka se vžila natolik, že ji později zdědil i úspěšný syn Jiří.

Milana Jiroutka hokej okouzlil ve dvanácti letech. Začínal jako obránce, měl na to urostlou postavu. Až později se prosadil jako střední útočník, důrazný a tvrdý v osobních soubojích, odolný a neúnavný. V letech 1953 až 1957 odehrál za Dynamo a Teslu rovných 300 ligových utkání, celkem 570 včetně přípravných a turnajových. Konto soupeřů zatížil 109 ligovými brankami. Po ukončení aktivní kariéry pracoval s mládeží a dlouhé roky byl ředitelem zimního stadionu.

Do prvního mužstva se prosadil se dvěma vrstevníky na křídlech – Jiřím Danihelkou a Karlem Vaňkem. Do mužstva zapadli rychle. Hokej zrychloval a mazáci byli rádi, že toho mladí kluci víc nabruslí. Celá trojka spolu hrála i na vojně v ÚDA Praha, po roce v Dukle Olomouc. Nejlepší hokejová léta prožil o pár let později. Z Prahy přišli do Dynama Otakar Mareš, Jiří Pokorný, Josef Kratochvíl a Vladimír Kobranov, v brance zářil spolehlivý Vladimír Dvořáček. Díky tomu se mužstvo v sezoně 1959/60 poprvé probilo na medailovou pozici.

„Valcha“ byl v té době málo vídaným šoumenem. Své okolí okamžitě nakazil dobrou náladou a vymýšlel nejrůznější vtípky – často i na úkor spoluhráčů. Aby byla legrace, vozil třeba Zdeňka Špačka po ledě na zádech a z podobných kousků bylo hlediště nadšené. Po skončení kariéry dohlížel na růst syna Jiřího. V mládežnických kategoriích byl hvězdou reprezentačních výběrů, gólů střílel jako nikdo jiný. A táta se dmul pýchou, jak ten jeho kluk válí.