*15. července 1932
†16. února 2023

V roce 1949 došlo ke sloučení klubů LTC a Rapid Pardubice. Jasným cílem bylo posílení šance na postup do nejvyšší soutěže. Pod názvem Sokol Pardubice se podařilo vyhrát oblastní soutěž a postoupit do kvalifikačního turnaje. Také v něm tým uspěl a vybojoval postup do celostátní mistrovské soutěže. Posledním žijícím hráčem z tohoto týmu byl ještě počátkem roku 2023 útočník Václav Ráliš.

V dětství chodil jako většina pardubických kluků bruslit na zamrzlý Maťák. Patřil mezi partičku, která jezdila o poznání líp než ostatní. Nemohl to přehlédnout ani pán, který se občas přišel podívat. Bylo to krátce po válce a klukům bylo kolem třinácti. Nezamířili však na LTC pod zámkem. Neznámý pán je dovedl do chudšího a menšího klubu na Židově, kde sídlil Rapid.

Šikovný Vašek se zařadil přímo mezi starší dorostence, protože žákovské kategorie tehdy ani neexistovaly. Po roce byl vybraný do družstva a začal hrát zápasy. To už je sledovali opravdoví trenéři. Třeba Luděk Procházka nebo později Bohuslav Rejda. Nejraději vzpomínal na dobu, kdy hrával v útoku s Adolfem Novákem a Janem Bolkem.

Václav Ráliš odehrál ve Slavii Pardubice dvě prvoligové sezony, noviny často vyzdvihovaly jeho bruslení a bojovnost, považovaly ho za nejtalentovanějšího dorostence a volaly po dalších. Na vojně hrál za Křídla vlasti v Olomouci. Potom se vrátil do Pardubic. Pro mnohé překvapivě dal přednost řemeslu před hokejem. Rálišové byli vyhlášení podkováři, mnohdy se museli v Praze postarat až o 120 dostihových koní! Hokeji zůstal věrný alespoň jako fanoušek. Dokud mu to zdraví dovolovalo, byl pravidelným návštěvníkem ligových zápasů.