*23. listopadu 1932
†30. listopadu 1993

Na sklonku aktivní kariéry mu říkali „poslední rybníkář“, protože už byl v kádru Tesly jediný, kdo opravdu vyrůstal na rybníku, po němž se s hokejkou proháněl od roku 1938. Než narukoval na vojnu, pomohl Sokolu Semechnice až do kvalifikačního turnaje o postup do oblastní soutěže. Potom byl bohužel dva roky bez hokeje. Když se vrátil z vojny, přišla naprosto nečekaná nabídka. Pardubický Zdeněk Hron si vážně poranil nohu a usilovně se hledala náhrada.

Když trenér Bohuslav Rejda v kabině představil čtyřiadvacetiletého nováčka, spoluhráči nedokázali zakrýt rozpaky. Tenhle kluk z vesnického rybníku má zachránit útočnou sílu Dynama? Byl nesmělý, ani v nejmenším nenaznačoval, že by mohl být postrachem obránců soupeře. Dvouletá přestávka mu také na formě nepřidala. Přišel v pátek a ve středu 28. listopadu 1956 nastoupil k prvnímu utkání proti Plzni. Diváci žasli – Vlastimil Franc patřil k nejlepším hráčům na ledě. O měsíc později dal první dva góly Spartaku Královo Pole.

Třináct sezon oblékal útočník Vlastimil Franc dres Dynama a Tesly. V letech 1956 až 1969 nastoupil s číslem 11 k 335 ligovým zápasům, celkem jich měl na kontě 601. Nebyl žádným vyhlášeným střelcem, ale 117 ligových branek nebylo špatnou bilancí. Jednou reprezentoval ČSR v zápasu s Norskem (14. 11. 1959).

Okamžitě po příchodu do Pardubic si získal přízeň fanoušků. Na ledě patřil k nejpracovitějším hráčům, byl velkým bojovníkem, který uměl i přesně vystřelit. Byl členem věhlasné útočné řady Dolana – Mareš – Franc, které se později přezdívalo „stoletý útok“. Tehdy nebývalo zvykem, aby součet stáří tří hokejistů překročil stovku.

Po ukončení kariéry byl trenérem mládeže a v sezonách 1974 až 1976 asistentem Floriána Střídy u ligového mužstva, s nímž získal dvě stříbrné medaile. Působil také jako sekretář oddílu. Na jeho počest byl založen turnaj mládeže.