*26. prosince 1960

Mezi fanoušky patřil k nejoblíbenějším hráčům v historii. Jeho hra rozdávala radost, udivoval lehkostí bruslení, přehledem a přesnou přihrávkou. Bavil se hokejem a jeho hokej bavil diváky. Odchovanec pardubického klubu v nejvyšší soutěži debutoval 26. září 1978 v Pardubicích proti Zetoru Brno. První ligovou branku vstřelil v utkání s Vítkovicemi 24. listopadu 1978. Za mateřský klub v období 1978 až 1990 a 2000 až 2004 odehrál 634 ligových utkání. Vstřelil v nich 161 gólů. V reprezentaci nastoupil ve 110 střetnutích, z toho v 79 v československé a ve 31 v české. Ozdobil je 21 brankami.

Pomohl vybojovat bronzovou medaili na ZOH 1992 v Albertville, tři bronzové na MS 1989, 1992 a 1993. Na šampionátech 1993 a 1994 byl kapitánem národního mužstva, stejně jako na ZOH 1994 v Lillehammeru. V československé hokejové lize získal tituly v letech 1987 a 1989 s Teslou Pardubice, další čtyři přidal s Jokeritem Helsinky ve finské lize. Je jediným pardubickým hráčem, jemuž vyvěsili dres nejen v pardubické, ale i v jiné evropské aréně. Během deseti let působení v Jokeritu týmu pomohl ke čtyřem titulům a dvěma prvenstvím v Poháru mistrů. Na všech úspěších v zahraničí měl svým výkonem velký podíl.

Věčně usměvavý hokejista si v mládí zkomplikoval kariéru a druhý rok vojny byl bez hokeje. Přesto si ho trenér Zdeněk Uher po návratu prosadil do prvního mužstva. Odměnil se výbornými výkony a společně s Jiřím Šejbou vytvořil nebezpečnou útočnou dvojici. Při zisku třetího titulu pro pardubický hokej 1988/89 zvedl pohár mistra republiky v Trenčíně jako kapitán mužstva. Po působení ve Finsku se do Pardubic ještě vrátil a stále byl velkou oporou.