*29. října 1934
†28. prosince 1983

Vladimíru Dvořáčkovi nikdo neřekl jinak než „Šmajda“. Přezdívka se vžila mezi spoluhráči i fanoušky. Na počátku poválečné pardubické hokejové historie byl spolehlivým brankářem Josef Hiller. Jen výjimečně pustil do klece některého z náhradníků. Ale jen do chvíle, než se začal prosazovat mladík Vladimír Dvořáček. Na pozici týmové jedničky se prosadil v sezoně 1955/56, záda mu kryl zkušený Hiller, ale prosadit se snažil také sedmnáctiletý Vladimír Nadrchal.

Vzájemná rivalita Dvořáčka s Nadrchalem posunula oba brankáře až do reprezentačního dresu. V roce 1960 došlo k paradoxní situaci: na olympiádu do Squaw Valley byli do branky nominováni dva pardubičtí odchovanci. Nadrchal se sice už upsal Rudé hvězdě Brno, ale Dvořáček stále hájil branku z perníku.

K premiéře v národním mužstvu nastoupil 9. února 1960 v Los Angeles v přípravném utkání s USA (3:4). Na olympijských hrách střídal Vladimíra Nadrchala po dvou třetinách zápasu s Austrálií (18:1) a udržel čisté konto. Střídal i v polovině zápasu se SSSR (5:8). Tím jeho reprezentační kariéra skončila.

Podle dostupných zdrojů odchytal v letech 1953 až 1964 za Pardubice 188 ligových zápasů. Vzhledem k jeho výjimečnému talentu mohla být jeho kariéra ještě zářivější, ale občas míval problémy s životosprávou a disciplínou. Neshody s trenérem Eduardem Fardou stály i za jeho vyloučením z národního mužstva. Mezi pardubickými fanoušky byl však nedotknutelnou modlou. Svým způsobem stál na počátku záviděníhodné tradice: v Pardubicích prakticky až do dnešních dnů vyrůstají brankáři pro reprezentaci.