*22. prosince 1949

Vladimír Martinec je jednou z nejvýznamnějších osobností historie pardubického hokeje. Jako dorostenec se podílel na prvním titulu dorosteneckých mistrů republiky v roce 1966. V letech 1967 až 1981 hrál nejvyšší soutěž za Teslu. Výjimkou byl podzim 1978, který strávil na vojně v Dukle Jihlava. Za Pardubice nastoupil ve 493 ligových utkáních a dal v nich 323 gólů. V reprezentačním dresu absolvoval 292 utkání a vstřelil 159 branek.

Na ZOH získal stříbro v roce 1976 a bronz v roce 1972. Získal tři tituly mistra světa v letech 1972, 1976 a 1977, na šampionátu v roce 1976 v Katovicích byl vyhlášen nejlepším útočníkem. Stříbro vybojoval v letech 1971, 1974, 1975, 1978, 1979, bronz 1970, 1973 a 1981. Jako trenér se podílel na zlatých medailích z MS 1999, 2000 a 2001 a na bronzových 1997 a 1998. Asistentem trenéra Ivana Hlinky byl i na zlaté olympiádě v Naganu. Hrál ve finále Kanadského poháru 1976. Z juniorského ME má zlato z roku 1968 a bronz z roku 1969.

Jako hráč získal domácí titul s Teslou v sezoně 1972/73, jako trenér dovezl Pardubice k titulům v letech 1989 a 2005. Je vítězem Zlaté hokejky z let 1973, 1975, 1976 a 1979, do Síně slávy IIHF byl jmenován v roce 2001 a do Síně slávy českého hokeje v roce 2008. Je členem Klubu ligových střelců deníku Sport. Na 11 mistrovstvích světa odehrál 98 zápasů a získal 111 bodů (53 + 58). Lepší jsou jen Boris Michajlov, Valerij Charlamov, Alexander Malcev a Vladimír Petrov.

Rodák z Lomnice nad Popelkou spojil celý hokejový život s Pardubicemi. V roce 1981 odešel do německého Kaufbeurenu, kde o čtyři roky později ukončil aktivní kariéru. V roce 1981 byl draftován týmem Hartford Whalers, ale do NHL nikdy neodešel. Věnoval se práci trenéra, v mateřském klubu byl i sportovním ředitelem a v Dynamu působí dodnes.

Syn Tomáš (*5. března 1976 v Pardubicích) odehrál v české extralize 16 utkání za Opavu. Jinak působil v německých klubech, v roce 2007 získal titul s Adlerem Mannheim. Německo reprezentoval na Světovém poháru 2004 a na čtyřech světových šampionátech.