Vladimír Gregor
Začneme vyhrávat a diváci zase budou tleskat, ví Jan Snopek
Hokejovou třídu HC Moeller Pardubice převzali dva noví učitelé, a tak si řada hráčů musela připadat jak žáčci před tabulí, kteří se ze sebe snaží vymačkat to nejlepší. Tříbodová radost se nakonec sice nekonala, vzhledem k průběhu utkání jsou ale i dva získané body zlaté. Největší slabinou se ukázala být praktická cvičení ze střelby a proměňování šancí, darem z nebes se tak jevil vyrovnávací gól poctivého obránce Moelleru Jana Snopka v čase 56:34, jenž svůj dobrý výkon podpořil také finální přihrávkou na úvodní trefu Petra Sýkory.
„Bylo to sice hodně vydřené, ale to jsme přesně potřebovali. Chtělo to otočit nějaký zápas, vybojovat ho. Tohle se přesně dařilo soupeřům proti nám. Myslím, že jsme takový zápas potřebovali mnohem víc, než vyhrát třeba 7:0,“ hodnotil utkání dobře naložený obránce.
Taktika Kladna byla přitom víc než prostá. Maximální zjednodušení hry, agresivní přístup ve vlastní třetině a trpělivá hra z obrany. To jest přesně styl, který hokejovým Pardubicím nikdy neseděl. „Myslím si, že si nemůžeme soupeře vybírat. Kladno hraje urputně a my jsme to věděli. Je jedno, kdo by dneska přijel. My musíme sbírat body, ať už je to Kladno, nebo třeba Slavia,“ odmítl jakkoliv spekulovat.
Pardubice mohly rozhodnout zápas mnohem dříve, než v prodloužení. To by ale jeho hráči museli v kabině fasovat ostré místo slepých ran. „Pokyny od trenérů byly jasné. Hrát co nejjednodušeji a tlačit se do branky. Měli jsme pár kloudných akcí, ale potom nám trochu docházely síly. Je dost náročné hrát v našem rozpoložení obden pod takovým psychickým i fyzickým tlakem,“ objasnil příčiny herních výkyvů svého týmu.
Pardubické mužstvo na střídačce hodně burcoval nový asistent trenéra Ladislav Lubina.
Právě napjatá situace kolem týmu hráčům určitě na klidu nepřidala. „Zmatky kolem týmu se nás zase tolik nedotýkaly. My musíme hlavně trénovat, fungujeme pořád stejně. Na druhou stranu výměna trenérů byla na spadnutí a my jsme tomu svými výkony bohužel taky nepřispěli, abychom je podrželi. Dnes pod novými trenéry to bylo jako bychom začínali od nuly,“ pousmál se produktivní bek Moelleru.
Noví dispečeři hokejového provozu na domácí střídačce však dlouho důvod k radosti neměli. Když konečně vyrovnal Sýkora, tak si vybral slabší chvilku jinak famózně chytající Lašák. „Je to sport. Prostě takový gól padl. Já bych z toho nikoho nevinil.Bylo to na nás, abychom to otočili a právě nás to možná paradoxně nakoplo,“ poukázal na druhý aspekt nešťastné branky.
V závěru se pardubičtí hráči nahrnuli před Orctovu branku a snažili se všemožnými způsoby dostat kousek černé pryže za záda hostujícího gólmana. „Posledních pět minut už jsme se opravdu hodně tlačili do branky, já jsem si všimnul závaru před brankou, kam sjeli tři naši útočníci. Naslepo jsem tam najel a doufal jsem, že se tam někde objeví puk. Krásně mi to přišlo na hůl a jen jsem to tam plácnul,“ rozzářil se autor veledůležité branky.
Pardubičtí hráči si musí v poslední době čím dál častěji zvykat i na jednu ne právě radostně vítanou změnu. Z hlediště se často ozývá pískot. „Děkujeme kotli, ten nás drží. Člověk se to snaží nevnímat, ale občas něco zaslechne. Lidé zkrátka pískají a já se jim nedivím. Chtějí vidět vítězství. Až začneme znovu vyhrávat, tak se to otočí a budou zase tleskat,“ ví Jan Snopek, který se již tuto v neděli může se svými spoluhráči pokusit tento nešvar posledních týdnů z pardubické arény vymítit.