Alou na pískoviště! Nad pokřiky se Michael Špaček povznáší

„Sezonu jsem začal na postu třetího centra, teď nás v poslední době ale postihla marodka, navíc se třetí lajně asi ne úplně dařilo, trenéři promíchali sestavou a jsem v první. Jsem za to rád, snad to půjde!“ usmívá se Michael Špaček.

Většinu minulé sezony odehrál v kategorii juniorů, pomáhal také starším dorostencům. Po zisku titulu vicemistra světa do osmnácti let se před ním otevřely nové možnosti: příprava na novou sezonu s A týmem, zápasy v Lize mistrů a pak splnění snu – Tipsport extraliga ledního hokeje.

„S tatínkem jsme chodili na hokej pravidelně a hodně jsme sledovali Petra Sýkoru a teď hrajeme spolu v jedné formaci. Je to pro mě obrovská čest, chci se od něj hodně přiučit, jsem za to rád. Já chci hlavně hrát, tahle sezona je pro mě stěžejní pro kariéru. Jsem rád, že dostávám v Pardubicích prostor,“ vděčně vypráví.

K soupeřům mám úctu!

Michael Špaček se rve o své bytí mezi tuzemskou špičkou se ctí. Poslední dva zápasy odehrál na místě prvního centra – mezi Tomášem Zohornou nalevo a Petrem Sýkorou napravo. V pátek v Litvínově strávil na ledě 12 minut a 25 vteřin, o dva dny později v Třinci bez jedné sekundy o sedm minut více!

„Na začátku sezony jsem měl devět deset minut, teď to stoupá, jsem za to rád. Cítím se dobře, jsem na to připravený. Chci pomoci týmu, hlavně ať se vyhrává!“ pokračuje Michael Špaček. Při pohledu do tváře vidíte velkou radost.

V posledním domácím utkání se ale přesvědčil, že soupeři vnímají jeho rozvíjející se umění. Třeba plzeňský bek Vojtěch Mozík si počkal a vystavil mu čistým hitem stopku. Pardubickému mladíkovi museli pomoci spoluhráči, na střídačce se oklepal a o chvíli později kroutil hlavy protivníkům. Po zápase se hráč s číslem 29 sympaticky vyznal, že udělal chybu a za srážku si mohl vlastně sám.

Ostatně od soupeřů občas zaslechne „pěkné“ věci… „Každý zápas na mě i někdo pokřikuje a nadává. Ale já se vždycky zasměju a neřeším to. Asi je štve, že mám ještě košík,“ pousmál se Michael Špaček, který podle svých slov nezažil pokřiky od diváků. „Vlastně jo – v Hradci Králové…“

„Soupeři na mě občas hvízdnou, že jsem mladý. Já na to ale nijak nereaguji. K soupeřům mám úctu a jsem vděčný, že mohu hrát v Tipsport extralize,“ reaguje na posměšky, které jej vrací na pískoviště, aby si hrál s bábovičkami.

Chci být svůj – typický kluk z vesnice!

Michael Špaček má jasnou vizi, po jaké cestě chce jít. „Můj cíl v tomto ročníku je pomoci Pardubicím, aby se nám povedla sezona. Rád bych hrál v národním týmu do dvaceti let a uspěl také na mistrovství světa do osmnácti let. Pak je draft NHL – snad mi vyjde první kolo. Co bude dál, to se uvidí. Chtěl bych tady zůstat ještě tak dva tři roky a pak to zkusit v zámoří,“ plánuje pardubický odchovanec.

Vzorem, jak se prosadit, je pro něj také Tomáš Nosek. „Chci se tady vyhrát jako on, ale přece jen bych šel do zámoří asi o trochu dřív oproti Tomášovi. Každopádně jeho cesta je pro mě inspirativní,“ poznamenal.

Kromě ledního hokeje musí pardubický šikula zvládat i školu. „S panem ředitelem máme domluvu o individuálním studijním plánu, chodím na zkoušky. Stíhat to jde,“ říká.

Hokejový růst zvyšuje také popularitu. Pryč jsou doby, kdy mohl jít po třídě Míru, aniž by jej někdo oslovil. „Je to jiné než když jsem hrál v juniorce, poprvé mě lidi začali poznávat poté, co jsem se vrátil se stříbrnou medailí na mistrovství světa hráčů do osmnácti let. Tohle neřeším, chci být stále svůj – typický kluk z vesnice,“ dodává s úsměvem talent, který po každém tréninku dostává extra přídavky pod vedením Miloše Říhy.