Tomáš Divíšek: Jsem velmi rád, že mohu hrát tady v Pardubicích

„Měl jsem nějaké nabídky z ciziny, ale nějak jsme se nedohodli. Chtěl jsem jít do lepšího týmu a něco vyhrát. Teď je vlastně nejhorší, každý tým je plný, má hráče. Všichni mi říkali, ať čekám, ale po třech týdnech, kdy jsem v Plzni více méně zavazel, jsem se chtěl dohodnout. Tam to nevyšlo, velký zájem projevily Pardubice, kluby se dohodly a jsem tady,“ s úsměvem, který ho vždy zdobí, vypráví důrazný centr.

Vy jste vlastně byl bez práce, že?
„Plzeň mě přestala platit v dubnu, takže jsem byl vlastně tři měsíce nezaměstnaný. Pak jsem měl sice smlouvu v Rusku, ale Jekatěrinburg nesplnil finanční garanci, takže ho nepustili do ligy. Má smlouva byla postavená na Kontinentální ligu a tím vlastně padla. Dozvěděl jsem se to v polovině července a od té doby jsme hledali nové mužstvo, kam bych šel.“

To muselo být poměrně nepříjemné období plné nejistoty…
„V pondělí jsem měl letět, v pátek předtím mi volali, že poletím ve středu. A v úterý mi oznámili, že neletím vůbec. Bylo to velice rychlé. První týden mi to nějak nedocházelo, byl jsem v pohodě, říkal jsem si, že přijde něco jiného. Obvolali jsme pak kluby, bavili se s nimi a to jsme zjistili, že všichni mají přes léto nakoupeno a další přestupní vlna přijde koncem září, kdy probíhají první větší výměny. Bylo to nepříjemné, snažil jsem se na to nemyslet, Plzeň mi umožnila trénovat, za což jsem rád. Připravoval jsem se s nimi, jsem moc rád, že po mně Pardubice sáhly.“

Nevracíte se ale do neznámého prostředí. Do pardubické kabiny jste opět vstoupil po třech letech. S jakými pocity?
„Pardubice jsem hodně sledoval, jezdil jsem sem často. Kluci maséři zůstali, jsou neustále v pohodě, kabina je také totožná. Vzal jsem si stejné místo, stejné číslo… Někteří kluci jsou sice jiní, ale my se známe, hrajeme proti sobě. Je to úplně v pohodě. Já to ani neberu jako pravý přestup, kdy člověk poznává lidi a prostředí.“

Vy máte u Pardubic dům, že?
„Jezdil jsem sem i v době, kdy jsem hrál ve Slavii nebo Plzni. Mám tu řadový domek, jezdíval jsem sem za kamarády i mimo hokej, když byl čas. Nebylo to pravidelné, ale občas jsem sem zavítal. Nebylo to přímo domů, ale měl jsem kde zůstat.“

Jedním z vašich velkých kamarádů, když se vrátíme k hokeji, je Petr Sýkora. Není vám trochu líto, že se vracíte do Pardubic, ze kterých on odešel na roční hostování do HC Davos?
„Když Pardubice hrály proti nám, tak jejich největší zbraní byl vždycky Petr Sýkora. To byly Pardubice samo o sobě. Bez něj byly poloviční. Dozvěděl jsem se, že jde pryč, tak jsem mu to přál, i protože jsem byl rád, že proti němu nebudeme hrát. Teď toho ale trochu lituji, protože jsem zase na druhé straně. Hodně bych si s ním chtěl zahrát, mnohokrát jsme o tom spolu mluvili a oba se těšili. A teď je situace taková, že já přišel a on odešel.“

Nebudete ho přemlouvat, aby se co nejrychleji po sezoně ve Švýcarsku vrátil domů?
„My jdeme na kafíčko (rozhovor se uskutečnil ve středu odpoledne – pozn. red.), doufám, že ho na něm přemluvím na tu letošní. Uvidíme.“ (směje se)

Doufám, že si pěkně zahrajeme play off a v něm půjdeme co nejdál!

Po vašem odchodu z Pardubic po mistrovské sezoně 2004/2005 jste hrál ve Slavii Praha a Plzni. Nyní se kruh zase uzavírá. Berete svůj návrat na východ Čech jako zpátky domů?
„Já jsem takový ‚všudezdejší‘. Já se snadno přizpůsobím, nedělá mi to problém. Není to nic strašného, když někam přestoupím. Už ale když jsem šel do Slavie nebo do Plzně, tak mi říkali, že jsem ‚Pardubák‘, ačkoliv jsem z Mostu. Já to beru tak, že se mi tady fakt líbí. Jsem rád, že tu mohu hrát. Jen jsem nepředpokládal, že to bude takhle brzo.“

Co se vám tady tak líbí? Pohoda? Zázemí?
„Přišel jsem sem poté, co jsem skončil v zámoří. Místo do Slavie jsem šel do Pardubic tehdy. Našel jsem tu výborné lidi, šel jsem do Pardubic i kvůli Michalu Sýkorovi, který mě seznámil s lidmi tady. Já jsem tady hodně moc šťastný, spokojený! Je tady pohoda, navíc jsme hráli nahoře, lidi vždycky rádi chodili na nás, jsou tu fantastičtí. Neměl jsem tu problém přijet v dresu Slavie nebo Plzně. Kotel mě vždycky přivítal, což bylo vždycky úplně super.“

Ve vašem údobí, co jste tu byl, hrály Pardubice dvakrát finále, to druhé bylo dokonce vítězné. Vloni ale Moeller skončil tak, jak skončil. Je váš přestup na východ Čech v tomto směru výzvou?
„To je tak vždycky! Každý se chce v novém týmu ukázat. A navíc ještě, když má k městu vztah. Pardubice byly teď na takové houpačce, tak snad teď vyskočíme nahoru. Pevně tomu věřím. Máme na to, mančaft tady je, lidé a prostředí tady jsou jedno z nejlepších v lize.“

Vaše poslední sezona byla taková zajímavá: na jednu stranu jste byl nejlepší střelec Plzně, na druhou jste nasbíral 17 záporných bodů do hodnocení +/−…
„Mám z toho špatné pocity. Měli jsme mančaft na play off, hráli jsme okolo pátého místa celý rok. Pak jsme měli v lednu výpadek a spadli na desátý flek a v předkole, kdy jsme byli v malém útlumu, jsme nepřešli přes Kladno. Sice jsem dal nějaké góly, byl jsem kapitán, ale nedokázal jsem to dotáhnout. Ještě navíc těch mínus sedmnáct. To je strašidelné. To jsem nikdy neměl. Já nejsem obranář, ale vždycky jsem si to pohlídal a byl v plusu. Teď to ale nepěkně uletělo. My jako Plzeň jsme špatně bránili, dostali jsme moc gólů v lize.“

Takže teď si přejete, aby pořádné play off vyšlo v Pardubicích…
„Přesně tak to je! Plzeň mám rád, byl jsem tam spokojený. Teď jsem dvakrát nebyl v play off, doufám, že si ho pěkně zahrajeme a půjdeme co nejdál!“